Škola v přírodě MŠ Klíček – dobrodružství, na které budeme dlouho vzpomínat

1.den ÚTERÝ 7.4.2026

Jako každý rok patří i letos povelikonoční týden v naší MŠ Klíček škole v přírodě.

Už od brzkého rána se děti scházely ve školičce, obtěžkané velkými kufry, batůžky, a hlavně obrovským nadšením. Na jejich tvářích bylo vidět očekávání i radost – všichni byli odhodlaní, že to bez rodičů zvládnou a že je čeká velké dobrodružství.

Děti netrpělivě vyhlížely autobus, který nás měl přes kouzelný maršovský les dovézt až na maršovskou náves. A už během cesty začala první kouzla. Paní ředitelka totiž proměnila paní učitelky v kamarádky Andrejku, Ivanku a Terezku, aby byla atmosféra ještě hravější a přátelštější.

Když jsme vystoupili, vydali jsme se ke Staré škole. Cestou nás hlasitě pozdravil krocan, zakokrhal kohout, a dokonce nás štěkotem přivítal i pes. To už jsme věděli, že jsme opravdu na místě. Děti zajásaly a s chutí se pustily do objevování.

Uvnitř jsme si ukázali hernu, jídelnu, kuchyňku, umývárnu i toalety a také místa, kam si budeme ukládat boty a bundy. Po přezutí jsme se vydali do pokojů. Holčičky se ubytovaly v pokoji č. 5 a kluci v pokoji č. 1.

Hned na začátku dostaly děti první úkol: vymyslet název svého pokoje. Holčičky si zvolily jméno „Princezny Růženky“, kluci se rozhodli pro „Sluníčka“. A protože i paní učitelky chtěly být součástí hry, vznikl pro jejich pokoj název „U tří srdíček“. V herně jsme si pak společně vytvořili krásné plakátky na dveře.

Poté jsme vyrazili ven prozkoumat okolí školy. U sousedů se pásly ovečky, a tak jsme se na chvíli zastavili a pozorovali je. Pokračovali jsme na procházku až k Božím mukám, odkud byl nádherný výhled do krajiny. I když foukal vítr, nikdo si nestěžoval – naopak, děti byly plné energie a zvědavosti.

S dalekohledem jsme pozorovali okolí, objevovali mraveniště, prošli jsme kouzelnými dveřmi. Děti byly také cestou pasovány holí na „MARŠOVÁKY“ a to bylo velmi legrační a bavilo je to. Zvlášť když pak zase ony pasovaly nás „velké holky“. Také je velmi zaujal příběh o historii Maršova a o tom, jak se zde kdysi sesunula půda. Se zájmem sledovaly rozpadlé domy a pokřivené stromy, které po tomto sesuvu zůstaly.

Cestou zpět ke škole jsme potkali pana Gabriela, místního starousedlíka, který nám ukázal zvoničku a také čerstvě vylíhlá káčátka. Po návratu do školy jsme se pustili do psaní pohledů domů, zapisovali jsme si zážitky do deníků a vyráběli půvabná trička, na která budou děti určitě pyšné a doma se jimi pochlubí. (Připomínáme nutnost tyto trička ještě doma přežehlit cca 3-5 minut přes pečící papír tak, aby vydržela i praní v pračce!).

Nesmíme zapomenout na jídlo – letos nám vaří pan kuchař Michal a děti si dnes oběd i večeři moc pochvalovaly a chodily si přidávat. („Dnes máme na večeři „maršovské žížaly“, ale spisovně se jim říká „maršovské špagety“!“)

Večer nás čekala pyžamová párty. Zatančili jsme si, zazpívali do mikrofonu a kluci se nadšeně pustili do her s nafukovacími balónky. Holčičky si zase užívaly zpívání do mikrofonu. Hudba z reproduktoru i ta barevná, vytvořila tu pravou diskotékovou atmosféru.

Na závěr jsme si připili dětským šampíčkem a pak už hurá do postýlek.

Pac a pusu, pohádka na dobrou noc... Ať se jim zdají krásné sny o dobrodružstvích, která nás čekají zítra.